Anketa pro členy ČSV o vydávání eVčelařství
Mládež Včelkoviny Včelkoviny 2020

Výsledky soutěže 2020:

Literární soutěž Včelkoviny II.ročník:

Dnes je ten den, kdy jsem se narodila. V malém domečku na svahu louky, který voněl medem. Dostala jsem se na dno malé voskové komůrky, krásně to tady voní. Nakladla mne sem moje maminka. Je to včelí královna z ušlechtilého rodu včely medonosné kraňské. Zatím jsem malé vajíčko velké asi jen 2mm, ale už brzy se svými sourozenci dostaneme do stádia larvy. To už se konečně k mým sourozenců a ke mně dostávají včelky dělnice, aby nás nakrmily. Jsou to mladušky. Krmí nás vydatně asi po dobu šesti dnů. Dokonce se několikrát musíme převléknout ze své košilky. Když jsem již v komůrce vzpřímená, začnu si kolem sebe vytvářet zámotek – kokon. My máme totiž snovací žlázy, ze kterých jsem schopna si uplést zámotek. Jéé je ze mě kukla – vypadám skoro jako dospělá včelka, ale to mne hned přijdou zavřít do mé komůrky včelky mladušky, aby mne nikdo nerušil po dobu 21 dnů. Najednou je mi komůrka malá, slyším slabé chroupaní vedle mě. A také to slyším všeude kolem sebe. Zřejmě je už čas se dostat z mé komůrky ven. Začnu kousat od okraje a vystrkuji jedno své tykadlo. Vykouknu skrz malou dirku ve stropě a vidím včelky, včelky a zase včelky. Jsou jich tady tisíce. Teď ukousnu kus vosku na druhé straně a víčko povoluje. Začnu strkat hlavičkou do hýbajícícho se víčka, ono poskočí a spadne. A už mohu vylézt celá. Jsem krásná včelka, mám buclaté tělíčko a spousty chloupků, což některé upracované včelky již nemají. Protahuji křidélka a chci se připravit k proletu. Ale ještě není ten správný čas. Zatím je můj úkol jasný. Krmit mladé larvičky, ze kterých se brzy vylíhnou malé včelky. Kde ale vzít krmení? Běžím k česnu úlu a vyhlížím dělnice létavky. Ty my přinášejí nektar a pyl. Všechno ukládám do zásobních komůrek a pak krmím, krmím a krmím nenasytné larvičky.

Už toho umím dost a je čas, abych se také prolétla venku. Konečně jsem se dočkala, dnes se totiž stanu včelkou létavkou. Spolu s mými kamarádkami budeme nosit nektar v medném váčku z různých květů a pyl na nožičkách. Připravíme se s ostatními včelkami u vchodu na česno a vzletíme. Dole vidím náš úl, vypadá tak malý. V dálce vidím lesy, mají obrovskou rozlohu. Stočíme náš let více dolů a přistaneme na kameni vedle louky. Vybíráme si hlavně ty nejpeštřejší květiny plné sladkého nektaru. Sosáčkem nabíráme nektar do medného váčku. Pyl se nám lepí na nožičky do pylových rousků. To budou mít mladušky v úlu radost. Budou mít dostatek potravy pro sebe i naše malé larvičky. S plným nákladem se vracíme domů. Když dolétáme zpět k úlu, najednou slyšíme velký rozruch. Všichni se bojíme, začneme výhružně bzučet. „Sršeň, sršeň!“ ozývá se úlem. Sršeň sedá na česno a bere nám včelky na hlídce. Právě se chystá jedné ukousnout hlavičku, ale my všechny neleníme. My se nenecháme okrádat. Chráníme se navzájem a máme na to své metody. Najednou začnou naše včelky sedat na sršeň, až ji úplně obalí a začnou ji hřát. Vyvíjí takové horko, že sršeň pojde. Všechny včelky se potom vrací ke své práci. Jsme unavené tolika výlety za nektarem a pylem, že hned po té hrozivé události, se dožadujeme od mladušek potravy. Ty nás ochotně krmí a my můžeme létat znovu a znovu na naši rozkvetlou louku.

Občas do našeho domečku chodí také bytosti bíle oblečené s bílým kloboukem na hlavě. Medvědi to asi nebudou. Jsou to lidé, kteří o nás pečují a takéí nás léčí. Jenže oni nám berou naše zásoby potravy, které jsme tak pracně nanosily. Vždy otevřou náš úl, pofoukají nás kouřem a vezmou jednu část našeho domečku plného medu. Místo toho nám vratí pláty prázdné. Ale nejsou tak zlí, jak vypadají. Za chvíli se, ale objeví v našem úlu krmítka se sladkou, cukrovou tekutinou, která je taky moc lahodná, skoro jako med.

Tak asi takhle vypadá můj život od jara do léta. Protože jsem včelka krátkověká, můj život končí podzimem. V našem úlu už nejsou trubci a ani my včelky krátkověké. Koncem léta se líhnou včelky dlouhověké, které pomohou s rozvojem naší včelí rodiny „kraňské“ zase další jaro.

Autorka: Lucie Mauleová 13let

Vítězka soutěže Včelkoviny 2020 Lucie Mauleová nám zaslala krásné foto s diplomem a výhrou. Děkujeme

Básničky - 1. třída:

Naše včelka 

Naše včelka hezká

dávala si dneska

na večeři med,

vypila ho hned.

Teď už sladce spí,

o květince sní.

Autorka: Natálie Čípková, 6 let

 

Letí včelka

Letí, letí včelka,

má malá křidélka.

Uviděla kytičku,

to zas bude medíčku.

 

Štípla včelka kluka

a on pořád fňuká.

Kluku, kluku, nefňukej,

radši si to pofoukej.

Autorka: Klára Zítková, 7 let

 

Včelka 

Na kytičce sedí včelka,

po zahradě jen tak kouká.

Přiletěl tam čmelák,

seděli tam oba.

Autor: Petr Jaroš. 6 let

 

Včelka 

Včelka si letí pro med,

donese ho do úlu ihned.

Med je hodně zdravý,

jíst nás ho baví.

Autokar: Michaela Dvořáčková, 6 let

 

Pivní včelička 

Až vysvitne sluníčko,

pojď na kytku, včeličko.

Když ta kytka bude chmel,

budeme mít pivíčko.

 

Dej si taky kapku rosy,

ať ti ji nevypijou vosy.

Tam na louce za řekou,

kde chodili kluci bosí.

Autor: Jan Sotirov, 6 let

 

Byla jedna včelka

Byla jednou jedna včelka,

měla ráda med.

Byla jednou takhle velká,

letěla by hned.

Autorka: Veronika Pivoňková, 6 let