15. 7. 2020
Albert Einstein prý jednou prohlásil: Vymřou-li včely, budou lidstvu zbývat tak čtyři roky, než je postihne to samé. Až třetina lidské potravy na světě je závislá na opylení hmyzem. Především včelami. Studie zároveň uvádějí, že až osmdesát procent hmyzu vymizelo z krajiny za posledních několik desetiletí. A nejhůř jsou na tom mezi jinými právě včely.
Česko, potažmo Evropa, proto přichází s různými programy, které mají podpořit život v krajině a pomoci tak mimo jiné i včelám.
V tuzemsku jsou k tomu v nabídce dva dotační programy. Jde o to, že zemědělec vyčlení část půdy k pěstování rostlin, jež napomáhají biodiverzitě. Jen za minulý rok vzniklo území nabízející včelám hostinu o rozloze v úhrnu bezmála dva tisíce hektarů.
Kupříkladu máme program medonosný úhor, kdy zemědělec vyčlení z orné půdy kus na pěstování plodin v ekologickém zájmu,“ uvedl pro server Lidovky.cz ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD). Program se spustil v roce 2018 a je jednou z variant, jak může farmář rozdělit pole, na kterém je pěstována monokultura. Od příštího roku to přitom udělat bude muset, jen jednu plodinu půjde pěstovat na ploše o výměře nejvýš třicet hektarů.
Dotaci na medonosný úhor zemědělec získá v případě, že monokulturu přeruší pásem, na kterém zaseje rostliny bohaté na pyl. Ty jsou jasně specifikované a patří mezi ně například hořčice, jitrocel, řeřicha či svazenka. Hospodář musí využít nejméně tři druhy, přičemž ani jeden by neměl ostatní „válcovat“. Pravidlo předepisuje, že jedna plodina nesmí překročit osmdesát procent.
Zemědělci upřednostňují rostliny bez nektaru
Zemědělec by měl takový pás založit nejpozději do prvního června, zůstat by měl do poloviny července roku následujícího. Plodiny se nemají sklízet, na úhoru by se neměl pást dobytek, půda se nesmí hnojit a nelze na ni používat ani žádnou chemii. Takovéto přírodní plochy loni vzniklo 660 hektarů.
Každá rostlina nabízí nektaru různé množství a zemědělci v tuzemsku podle slov Antonína Přidala z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně v posledních letech pěstují čím dál častěji právě ty, jež dávají nektaru méně. „Včelí pastva ubývá také kvůli výraznému suchu, a to zejména v důsledku narůstajících teplot. Do budoucna to může ještě více oslabit včelstva,“ řekl Přidal. Problém může být i ve městech, kde se často seká trávník. Nízký porost představuje pro včely v podstatě to samé, jako by byl na místě beton. Potíže působí i okrasné stromy, jež někdy nemají nektar vůbec.
Co se zemědělských plodin týče, na pyl a nektar chudá je podle Mendelovy univerzity například i řepka. „Odrůdy pěstované v současné době jsou na mnoha místech z hlediska poskytování nektaru a pylu zcela bezvýznamné. S řepkou navíc souvisí její nadměrná chemizace, včelstva kvůli tomu slábnou a mají problémy s vytvořením následné zimní kondice a odolnosti proti virům,“ uvedl Přidal.
Včelařům odborník doporučuje vysadit kromě rostlin i medonosné dřeviny, mezi něž se řadí například vrby, ovocné stromy či lípy.
Podvyživené včely
Dotaci mohou hospodáři získat i na takzvané nektarodárné pásy. Ty jsou naprosto dobrovolné, cíl mají ovšem stejný – poskytnout potravu včelám, motýlům a dalším opylovačům. Pásy jsou zakládané na minimálně dva a maximálně tři roky. Oseté by měly být směsí jetelovin, bylin a plodin, jako jsou pohanka, svazenka a slunečnice.
„Je to příležitost, jak zhodnotit části pozemků, kde se nevyplácí investovat do intenzivní produkce. Mají potenciál tyto plochy zúrodnit díky hluboko kořenícím druhům a současně potravně podpořit včely a širší spektrum hmyzu, což je jejich primárním cílem,“ řekla Anna Šrámková z České zemědělské univerzity v Praze. I tady platí striktní pravidlo: žádná chemie. Sekat je možné každý rok, ve stanoveném termínu. „Na konci roku 2019 činila zažádaná výměra nektarodárných biopásů víc než tisíc hektarů a objem vyplacených finančních prostředků činil 10,9 milionu korun,“ sdělil Vojtěch Bílý, mluvčí ministerstva zemědělství.
Podle místopředsedy Českého svazu včelařů Miloslava Peroutky jsou včely v mírném podnebném pásu ohroženy podvýživou. „Včely mají dva zdroje výživy – pyl, tedy bílkoviny, enzymy, minerály, a nektar, což je energie. Právě s pylem je teď v přírodě problém. Hmyz proto nyní drží vlastně takovou monodietu,“ vysvětlil Peroutka. Pylu je dle něj sice dostatek, ale pouze z jednoho druhu rostlin. Včely byly přitom po miliony let zvyklé sbírat pyly z různých druhů, čímž se vyrovnávala jejich biologická hodnota.
Zdroj: Lidovky.cz