12. 12. 2023
Stará legenda vypráví o malém chlapci, který když jednou spal s otevřenými ústy, se na jeho hlavu snesl roj a do otevřených úst mu vložil med. Roj pak odletěl, aniž by chlapci ublížil. To bylo považováno za boží znamení a předpověď slavné budoucnosti…
Ten chlapec se jmenoval Ambrož a narodil se kolem roku 339 v Trevíru v dnešním Německu jako syn vysoce postaveného římského úředníka.
Když povyrostl, vystudoval v Římě řečnictví a práva. Právě řečnictví bylo jeho silnou stránkou a jeho výmluvnost byla přisuzována včelám a legendě z jeho dětství s ním spojenou.
Též byl nazýván „doktorem s medovým jazykem“.
Dokázal srozumitelně oslovit zástupy věřících a to nasměrovalo jeho život, který původně nezamýšlel zasvětit Bohu. Chtěl se stát císařským úředníkem.
Když byl po studiích jmenován přísedícím u soudu v Miláně, vypukly tam náboženské nepokoje mezi katolíky a sektou ariánů kvůli volbě nového biskupa. Díky své výřečnosti spory urovnal, tím získal velkou oblibu u lidu a byl jím nakonec sám zvolen na biskupský stolec.
Ambrož se bránil, neboť nebyl vysvěcen a neměl potřebné vzdělání. Po potvrzení této volby císařem Valenciánem I. nakonec souhlasil, byl pokřtěn a 7. prosince se ujal biskupského úřadu. Pilně studoval teologické spisy a díky znalostem řečtiny a řecké moudrosti se zařadil mezi nejvzdělanější církevní učitele. Stal se též propagátorem církevní hudby a duchovních zpěvů. Zachovala se jeho mravoučná a bohoslovecká díla. Zavedl křesťanskou bohoslužbu – mši.
Ambrož po nastoupení do úřadu rozdal veškerý svůj majetek chudým, prosazoval spravedlnost, neúnavně „s pilností včel“ pracoval a především apeloval na církevní kázeň.
Působil jako biskup celých 23 let. Zemřel 4. dubna 397. Jeho ostatky jsou uloženy v milánské bazilice.
Sv. Ambrož je vždy ztvárněn se svými nezbytnými atributy týkajícími se včel, jako je košnice (slaměný úl), husí brk (ve včelařské praxi používán k ometání včel z plástů), či s poletujícími včelami kolem jeho hlavy. V církevním významu se jedná o symboly jeho moudrosti, pilnosti, disciplíny a božího poslání, z čehož zřejmě vznikla i legenda o něm jako chlapci a roji. Včely vůbec měly silný význam v křesťanské víře.
Pro nás včelaře je to patron a ochránce již po velmi dlouhou dobu. Nejeden včelař má v nějaké umělecké formě ztvárnění sv. Ambrože poblíž svých včel. Ať je to soška strážící na včelnici, reliéf vyřezbovaný na klátu (historický druh úlu vyrobený z kmene stromu) nebo alespoň obrázek nade dveřmi včelína.
Za zpracování textu děkujeme paní Evě Pecháčkové.
I my jsme 7. prosince oslavili svátek sv. Ambrože se včelami na střeše Rudolfina v Praze nejen připomenutím tradice tohoto svátku, ale i zpěvem českých vánočních koled.
Děkujeme panu Augustinu Uváčikovi a paní Evě Pecháčkové za organizaci této příjemné akce a za milé pozvání.
Radana Králíčková