Anketa pro členy ČSV o vydávání eVčelařství

IMYB 2019: Mladí včelaři se setkali již podesáté

12. 7. 2019

Reprezentanti dvaceti devíti zemí se zúčastnili výročního desátého ročníku Mezinárodního setkání mladých včelařů (IMYB), jehož organizace se již podruhé zhostili slovenští včelaři. Od třetího do sedmého července se stala Bánská Bystrice centrem světového včelařství mládeže.

Akce na Slovensku navázala na již tradiční letní setkání IMYB (International Meeting of Young Beekeepers), projekt, který se zrodil v České republice. Před deseti lety se při příležitosti prvního IMYBu do Nasavrk sjelo devět národních delegací, o dvacet méně než letos. Úspěchem nebyl pouze rekordní počet zemí, jež se setkání zúčastnily, ale i kontinentů. Letos se totiž na Slovensku střetli nejen zástupci Evropy a Asie, ale i Afriky, Severní Ameriky a Austrálie, a to historicky poprvé.

Slovenští organizátoři zvolili jako místo konání Střední odbornou školu Pod Bánošom v Bánské Bystrici, která nabídla vhodné zázemí pro soutěž, tak jako v roce 2015 při prvním IMYBu konaném na Slovensku.

V průběhu středy se účastníci společně se svými doprovody setkali v komplexu bystrické školy. Českou republiku přijeli reprezentovat vítězové celostátního kola soutěže Zlaté včely, Jan Materna a Pavlína Všetečková z Královehradecké oblasti a Ludmila Šnejdová z Jihočeského kraje. Můžeme říct, že naši reprezentanti nemuseli čelit žádnému kulturnímu šoku nebo jinému časovému pásmu. To se ovšem nedalo říci o mladých včelařích z Austrálie, kteří strávili 36 hodin na cestě na Slovensko, Izraele, Egypta anebo Kanady. Rozmanitost účastnických zemí zajistila pestrou společnost ponořenou v konverzacích o různých včelařských metodách, přírodních podmínkách, výskytu či nevýskytu hor různých domů anebo větší či menší počet prázdninových dnů ve škole.

Již první večer měli soutěžící možnost se seznámit s ostatními členy svých týmů, ve kterých měli strávit celý průběh soutěže. Úvodní moderované prezentace zemí byly doplněny fotografickou rychlosoutěží, během které se v omezeném čase musely týmy vyfotit v nejrůznějších formacích na různých místech v areálu školy. Hektická snaha týmů zachytit ten nejlepší snímek se proměnila v legrační podívanou, kterou si děti aktivně užily. Vzniklé fotovýtvory se později promítly a vyhodnotily. První team–buildingová aktivita byla dokonána a ta další aktivita, kterou týmy podnikaly společně, představovala první část včelařské soutěže.

Soutěž probíhala celkem ve třech částech, ve čtvrtek dopoledne, v pátek dopoledne a v pátek odpoledne. Pětičlenné mezinárodní týmy kolovaly mezi určenými disciplínami, které byly hodnocené jednotlivě. Letošní ročník si na soutěžící přichystal celkem dvanáct soutěžních aktivit: psaný test, rozpoznávání medů, stloukání rámků, sestavování nástavkového úlu, tvorba oddělku, hledání vhodných medových plástů pro vytáčení, odvíčkování plástů a jejich vytáčení, značení trubců, identifikace různých prvků na plástu, rozpoznávání zvuků bezmatečného a včelstva s matkou, přelarvování a mikroskopování.

Každý tým mohl zůstat na jednom stanovišti maximálně 30 minut a dalších deset bylo využito na přemístění na následující disciplínu. Takhle mělo každé dítě zajištěno svých pět soutěžních minut s malou rezervou. Vedeni svými facilitátory, soutěžící se soustředili na podání co nejlepšího výkonu v rámci klání, protože věděli, že se body sčítají týmově, ale i za jednotlivce a za každou národní reprezentaci. Soutěž tak vlastně byla hodnocena ve třech kategoriích.

Mimo soutěžního klání se ovšem soutěžícím dostalo poznávacích a odpočinkových aktivit. Na čtvrteční odpoledne si organizátoři připravili výlet za poznáním historického centra Bánské Bystrice, jednou bohatého města díky intenzivní těžbě kovových rud v okolí. Průvodkyně městem seznámila mladé včelaře nejen s historií Bánské Bystrice, ale i celého Slovenska a našeho středoevropského regionu. Mnoho z účastníků ocenilo zdobené náměstí s věží vyklánějící se ze své osy asi o 30 stupňů a nabízející výhled na Bystrici a okolní Nízkou Fatru jako na dlani. V pátek se hlavně soutěžilo, ale odpoledne si mohli vyčerpaní soutěžící užít rozmanité činnosti v areálu školy. Největší zájem vyvolala přehlídka dravých ptáků, jež nabídli slovenští sokolníci s několika dravci. Dále se tančila salsa, malovaly vlajky na kameny patřící do zahradní mandaly, zkoušely se tradiční řemesla či jízda na koni–zkrátka, nikdo neměl čas se nudit.

V sobotu se mladým včelařům podařilo ukrýt se před červencovým horkem v Harmanecké jeskyni, kde se průměrná teplota celoročně pohybuje kolem 5 stupňů Celsia. Návštěvě jeskyně předcházel výstup strmého svahu, jehož konce se dočkali ti nejsilnější (kterých byla drtivá většina) a za odměnu mohli prozkoumat jedno z nejvýznamnějších zimovišť netopýrů na Slovensku. Zimuje tu jedenáct druhů netopýrů a vyskytují se v počtu dosahujícím 1500 jedinců. Po vyčerpávající expedici do jeskyně se včelaři posílili obědem v jednom z horských restaurantů a následně vyrazili lanovkou na donovalské vrcholy. Odpolední slunce zkrášlilo výhledy na malebné horizonty slovenské Fatry a chladnější vzduch proměnil horské hřebeny v ideální stanoviště pro odpočinek.

Sobota nabídlo ovšem mnohem více než jen výlet. Nejočekávanější bod sobotního programu, závěrečný ceremoniál a vyhlášení výsledků, čekal účastníky jako poslední bod společného programu. O zahájení večera se postaral folklórní hudební a taneční soubor ze Slovenska, který přiblížil další část slovenské kultury rozmanitému publiku. Výsledky, které přišly záhy, byly vyhlášeny ve třech kategoriích.

 

V kategorii mezinárodních týmů:

1. Tým číslo 8 (Rastislav Katreňák ze Slovenska, Christian Cotti z Itálie, Alicja Scibura z Polska, Ela Vičič ze Slovinska a Kristoffer Mackenzie z Irska),

2. Tým číslo 4 (Bryn Goodwin z Kanady, Katrin Lukyanov z Izraele, Benjamin Fargues z Francie, Martin Leahy ze Skotska a Alen Primožič Zver ze Slovinska),

3. Tým číslo 10 (Quentin Finet z Francie, Ludmila Šnejdová z České republiky, Filip Drábik ze Slovenska, Jaimee Kirk ze Skotska a Patricia Ioana Popa z Rumunska).

 

V kategorii národních států:

1. Česká republika (Jan Materna, Pavlína Všetečková, Ludmila Šnejdová),

2. Slovensko (Simona Kováčiková, Rastislav Katreňák, Filip Drábik),

3. Německo (Leon Hübner, Philemon Tunger, Till Trotte).

V kategorii jednotlivců:

1. Martin Leahy ze Skotska s 76,5 body,

2. Jan Materna z České republiky s 76 body,

3. Asger Degn z Dánska s 75 body.

 

České včelařství bylo reprezentováno mladou generací výborně. V každé z kategorií si Češi domů odváží medaili–a jako národní tým dokonce tu zlatou. Český tým tak zopakoval historii, protože i v roce 2015 se mu v Bánské Bystrici podařilo dosáhnout první příčky. Jan Materna, mladý včelař z kroužku v Hostinném a loňský účastník IMYBu, vybojoval stříbrnou medaili. Slečny z českého týmu ovšem nezůstaly opodál–Pavlína Všetečková z kroužku v Dubenci se umístila na šestém místě a Ludmila Šnejdová z českobudějovického kroužku na osmém.

Slovákům patří velké díky za organizaci zatím největšího setkání včelařské mládeže na světě a Slovincům přejeme mnoho zdaru a energie při přípravách jedenáctého IMYBu, který se uskuteční na přelomu června a července 2020. A českému včelařství: alespoň tak výborné reprezentanty jako letos!

 

Tři otázky

 

Veronika Šebková

 

1) Jak celkově hodnotíš letošní IMYB?

Letošní IMYB pro mě nebyl úplně netradiční, jelikož Slovensko má podobný koncept práce s mládeží jako Česká republika. Organizátoři pořádali IMYB již po druhé a bylo vidět, že z hlediska organizační stránky to mají velmi pěkně zvládnuté. Program byl nabitý, a to jak pro dospělé, tak pro děti. Myslím, že byl ale pěkně vyrovnaný, co se týče množství výletů, kulturního programu, soutěže či odborných přednášek pro dospělé. V soutěžní části Slováci vymysleli různé nové zajímavé disciplíny a tím opět ozvláštnili soutěž, což se mi velmi líbilo. Celkově hodnotím IMYB 2019 jako velice povedený!

 

2) Když se ohlédneš za dekádou IMYBu, v čem vidíš největší pokrok?

Velký posun vidím jak v počtu účastněných zemí, tak v celkovém konceptu soutěže. Když jsem se účastnila jako soutěžící prvního IMYBu v roce 2010 v Nasavrkách, bylo tam 9 zemí, převážně ze střední Evropy, a soutěž se vlastně skoro vůbec nelišila od naší soutěže Zlatá včela. V letošním roce se účastnilo 29 zemí z celého světa, čímž nabral IMYB úplně jiný rozměr. A samotná soutěž prošla také velkými změnami. Mezinárodní týmy, hodně praktických disciplín, netradiční disciplíny např. rozeznání podle sluchu včelstvo bez matky, to vše dělá v současné době IMYB velmi kvalitní mezinárodní včelařskou soutěží, která už není pouze nějakou kopií tradiční soutěže.

 

3) Co bys popřála IMYBu do dalších deseti let?

Do dalších deseti let bych chtěla IMYBu popřát, aby si udržel svojí úžasnou atmosféru, díky které se všichni účastníci, jak děti, tak dospělí vrací domů do svých zemích s pocitem skvěle naplněných dnů, s novými zážitky i přáteli. Také mu přeji, aby nadále pokračoval ve svém rozmachu, co se týče účastněných zemí, aby měli zástupci co nejvíce zemí možnost přidat se do tzv. IMYB rodiny. Velkým a důležitým přáním je také to, aby „rodiče“ IMYBu neztráceli svůj elán a energii a IMYB tak mohl dále rozkvétat.

 

Pavel Dostalík

 

1) Měl jsi příležitost podívat se na průběh soutěže na Slovensku. Jak hodnotíš průběh soutěže?

Slovenští organizátoři letos pojali soutěž trochu jinak v porovnání s minulými lety. Ačkoliv byli soutěžící rozděleni do mezinárodních týmů, vykonávali jednotlivé disciplíny samostatně. Celkem dvanáct různých aktivit bylo hodnoceno individuálně. Patřily mezi ně aktivity jako tvorba oddělku, rozpoznávání medů, značení trubců nebo vytáčení medu. Sice tento způsob soutěže dovoluje přesnější hodnocení jednotlivých soutěžících, ovšem omezuje intenzivnější

týmovou spolupráci. A právě tu na IMYBu oceňuji nejvíce—schopnost pravost jako tým, domluvit se a spolupracovat i navzdory jazykovým, kulturním a zkušenostním rozdílům.

 

2) Co podle tebe přinášejí přináší mezinárodní instruktoři soutěži?

Když jsme začínali s IMYBem, soutěžili jsme jako jednotlivci. Ve chvíli, kdy vznikl koncept mezinárodních týmu, potřebovali jsme někoho, kdo by je vedl. A právě proto máme na IMYBu facilitátory—vedoucí skupin soutěžících z různých zemí. Právě díky této funkci se týmy lépe druží a fungují jako kolektiv. Zároveň představují mezinárodní facilitátoři jakousi kontinuitu akce. Mezi mezinárodní facilitátory patří známé tváře IMYBu: zkušení a úspěšní soutěžící, kteří znají průběh soutěže a dokaží asistovat organizorům.

 

3) V čem vidíš přidanou hodnotu IMYBu?

Nejen, že je IMYB skvělá soutěž a parádní možnost, jak poznat nové mladé včelaře a nová místa, ale účastníci se seznámí i s úplně novými kulturami. A to díky prezentacím zemí, které jsou ukončením programu každého dne setkání. V podvečerních hodinách mají účastníci soutěže možnost užít si ta nejrůznější představení od jednotlivých národních týmů. Letos celý IMYB divoce tančil díky prezentacím Itálie a Francie. Irové přišli se společným bubnováním, které v podání všech 200 účastníků IMYBu znělo velmi mocně. Naši reprezentanti se letos s pozounem a flétnou představili se skladbou Včela a čmelák, která byla napsána speciálně pro akci na Slovensku. A právě tyto prezentace ukazují, že se každoročně scházejí děti, které mají mnoho znalostí o včelařství, ale i dalších talentů a skvěle prezentují své domoviny.

 

Jan Materna

 

1) Jaký přínos pro Tebe měla účast na IMYBech?

Určitě obrovský přínos z hlediska jazyka. Člověk se během týdne stráveného v mezinárodní a tudíž zpravidla anglicky hovořící společnosti opravdu rozmluví. A navíc to, že se soutěží v mezinárodních týmech, vás nutí více spolupracovat a komunikovat mezi sebou, i přesto, že někdy je docela těžké se domluvit. A zároveň se tím dozvíte spoustu věcí o ostatních zemích, a to nejen o různých způsobech včelaření. Každá země má jiný životní styl, jiné školy, různé způsoby výběru na IMYB… To potkávání ostatních včelařů je opravdu ta nejlepší a nejzajímavější věc. Proto jsem rád, že se soutěží v týmech, které jsou mezinárodní (i když potkávat se samozřejmě můžete i mimo soutěž). Například loni ve Francii, když jsme měli jako tým udělat oddělek, přišel téměř každý s jinou a zajímavou metodou, přičemž někteří vytvářeli oddělek vůbec poprvé a doma se včelstvy pracují úplně jinak.

 

2) Byl nějaký rozdíl mezi loňským IMYBem ve Francii a letošním na Slovensku?

Letošní IMYB mi přišel více soutěžní, podobnější třeba národnímu kolu Zlaté včely. Sice jsme všechna stanoviště obcházeli v mezinárodních týmech, ale soutěžili jsme individuálně, nemohli jsme si pomáhat, mluvit spolu. Loni byla některá stanoviště individuální a jiná zase týmová, tam jsme si navzájem pomáhali a diskutovali, bylo zajímavé slyšet různé postupy jiných zemí, bylo to opravdu více o potkávání a povídání si. Ale letos mi zase přišla soutěž organizovanější a přehlednější, byli jsme si více jistí kdy a kde máme být. Tenhle rok měl také

náš tým štěstí na vedoucího. Loni ve Francii jsme měli místní facilitátorku, která anglicky neuměla ani nevčelařila, takže komunikace byla dost složitá; naštěstí náš tým byl schopný domluvit se sám. Letos nás vedla vítězka jednoho z předchozích IMYBů z Rakouska, která zapojovala do rozhovoru všechny členy týmu a po soutěži s námi třeba i diskutovala jednotlivá stanoviště. V podstatě všichni z naší skupiny, kteří se účastnili i loni a měli francouzského facilitátora, se shodli, že se nám s „mezinárodním“ vedoucím letos fungovalo o dost lépe.

 

3) Jak IMYB vnímali ostatní účastníci, se kterými ses setkal?

Velmi různě, někdo přijel vyloženě soutěžit, pro jiného to zase byly spíš prázdniny. Také se velmi lišil způsob, jakým se na IMYB dostali, někdo vyprávěl o soutěžení a výběru, trošku podobném Zlaté včele, jiný zase prohlásil, že u nich stačí být včelařem a projevit zájem. Pro všechny to byl zážitek z cizí země, třeba Kanaďané byli překvapení Evropou, hlavně tím, jak vypadá krajina nebo třeba stářím budov, které jsme navštívili během prohlídky Bánské Bystrice. Holanďané byli naprosto zaskočeni výškou slovenských hor, na které jsme šplhali, Angličané zase zmateni tím, že slovenští včelaři chodí do včel bez klobouků, neboť to je u nich nepředstavitelné. A všichni byli rádi, že se někde můžeme takto potkat, poznat jinou zemi i spoustu lidí se stejným zájmem.