26. 2. 2025

Tradiční akce s dlouhou tradicí, která v roce 2020 přesídlila ze Štýrského Hradce do hornorakouského veletržního města Welsu, nabídla letos přednášky a panelovou diskusi 21 odborníků a prodejní, kontraktační i poradenské stánky více než stovky vystavovatelů.

Celou Evropou nejvíce rezonuje problematika kvality medu. Probírala se i na konferenci. Pro včelaře profesionály (a jejich rodiny) je klíčovou otázkou, zda a za jakou cenu se jim podaří prodat vlastní produkci medu. I když budou velmi skromní, nemohou producenti realizovat med za nižší cenu, než jsou jeho kompletní výrobní náklady. Pokud je na trhu podstatně levnější zboží z dovozu, není to dlouhodobě udržitelné. Zákazník může být uvědomělý vlastenec, vědět o problémech uhlíkové stopy mezikontinentálních transportů, tušit problematickou kvalitu, ale nakonec stejně většinou sáhne po levnějším medu, je-li na výběr. Evropští producenti by proto uvítali, aby se alespoň o něco zpřísnila oficiální kontrola kvality medu. Těch několik parametrů, které pro med legislativa vyžaduje, mohlo vyhovovat před padesáti lety, ale dnes nestačí.

Jak je obecně známo, do obchodní sítě se dostávají desítky tun medu, který je nastavený různými levnými sirupy. Navenek však produkt splňuje požadavky evropské legislativy, takže se jen těžko dokazuje, pokud je falšovaný nebo má nepravdivě deklarovaný zeměpisný původ. Na konferenci i v kuloárech se diskutovalo o tom, že nestačí, aby výzkumníci z laboratoří přišli s nějakou zcela novou metodou odhalující nesrovnalosti v autenticitě medu. U soudů, které mají rozhodnout případné obchodní spory, se totiž nehodnotí pravda, ale to, zda byl dodržen, nebo porušen zákon.

V našem případě nejde tedy o to, zda je med pravý a je ze země XY, ale o to, zda laboratorní protokol o rozboru medu uvádí naměřené parametry v mezích, které vyžaduje legislativa. Do hry nyní nastupují tzv. molekulárně genetické metody. O požadavcích zatím žádný předpis o medu nehovoří. Přijde-li někdo s tím, že med s deklarovaným původem z Rakouska v sobě má DNA nebo pylová zrna z asijských rostlin, a tudíž je deklarován klamavě, soud často takové důkazy nepřijme. Ohradí se poukazem na nedostatečně velkou databázi nebo nedostatečně prověřené metody. Zkušební laboratoře, které vydávají protokoly sloužící k zásadním úředním rozhodnutím, mají být akreditované. Ale pozor. Akreditovaný může být subjekt, tedy zkušební laboratoř, ta musí mít dále akreditované jednotlivé zkoušky a stále ještě to automaticky neznamená, že soudce rozhodne podle nové zkoušky, která ještě není v zákoně zakotvená. Občas obchodní řetězec dobrovolně stáhne na základě nějakého rozboru určitou šarži medu z pultů. Využije to k demonstraci příkladné snahy, že svým zákazníkům chce nabízet jen kvalitní zboží. Ale s dodavatelem zpochybněného zboží to zpravidla ani nehne, u případného soudu má velkou šanci neprohrát.

Vyzdvihnout kvalitu medu při jeho prodeji lze. Ale opět jenom v mezích zákona, aby se nejednalo o klamavou reklamu. Také v Rakousku, podobně jako u nás, se včelařům doporučuje využít možnost poslat si svůj med do laboratoře na dotovaný rozbor. Tím se pak mohou pochlubit při prodeji medu svým zákazníkům a nestydět se požadovat slušnější cenu, než má med s neznámým původem a kvalitou.

Podobně složité je to i se včelím voskem. Legislativa zaostává, není koho trestat a za co. Proto je naprosto zřejmé, že elegantní způsob, jak se všem problémům s falšovaným voskem vyhnout, je vlastní uzavřený koloběh vosku. Včely krásný čistý vosk samy produkují. Stačí jím neplýtvat a neničit ho nešetrným zpracováním. Ve stáncích byly prezentovány pařáky různých konstrukcí včetně několika druhů parou vytápěných odstředivek. Za dobrý nápad považuji využití výkonného vyvíječe páry ke dvěma pařákům, které lze obsluhovat střídavě a šetřit tím čas i páru (viz obrázek).  Získaný vosk lze pak buď vyměnit za mezistěny u osvědčených výrobců, nebo se pustit do výroby vlastní, třeba i malé. Odlévání jednotlivých mezistěn do forem je dost časově náročné. Proto mě zaujalo řešení zdvojené licí formy umístěné na vodou chlazené podložce (viz obrázek). Kdo má zkušenost s jednoduchou formou jako já, toho při vychládání mezistěny přesně toto řešení napadne.

Řada přednášek se týkala včelích nemocí a parazitů. Mluvilo se o možnostech hypertermie pro léčení varroázy. Žlutý varroakontroler už je u nás dobře znám. Je to však zařízení nákladné a práce s ním je komplikovaná. Celoroční boj s roztoči pomocí registrovaných léčiv na bázi známých akaricidů doplněný o pravidelnou diagnostiku je stále to hlavní, co můžeme pro své včely dělat.

Naši sousedé vnímají totéž co my, a sice zvyšující se výskyt případů hniloby včelího plodu. Zdaleka není jasné, jak bude postupovat a škodit sršeň asijská Vespa velutina, a není zažehnáno ani nebezpečí dalšího externího roztoče Tropilaelaps clareae. Proto nepřestává platit, že není dobré stěhovat včely ani včelí produkty kolem dokola zeměkoule, byť by se to mohlo zdát jako dobrý obchodní nápad.

Ing. Dalibor Titěra, CSc.

Výzkumný ústav včelařský, Dol

Foto: Dalibor Titěra